Mami, kdy mi dáš drogy?

smějící se oselČekání ve frontě s malými dětmi může být někdy docela úsměvné. Člověk chce nechce vyslechne často velmi vtipné rozhovory a někdy je jejich součástí. Před nějakým časem jsem se svými kluky čekala ve frontě na poště. Fronta byla až ven na ulici a vše postupovalo šnečím tempem. Když jsme se konečně začali blížit k přepážce moji kluci si všimli, že na zemi leží v rohu zabalený růžový prášek. Stal se z toho objev dne a hned mě na to kluci upozornili. „Asi někomu vypadl, prášek z kabelky,“ poznamenala jsem a dál tomu nevěnoval pozornost. Kluky však tahle odpověď příliš neuspokojila a došli k názory, že prášky nemají takovou barvu a že to jsou nějaké drogy. Dalších několik minut jsme řešili onen prášek a co že to vůbec ty drogy jsou…

Když se klukům zdála debata na toto téma dostatečně dlouhá a věděli vše co je zajímalo, přišel můj šestiletý syn s otázkou: „Mami, kdy mi dáš drogy?“ „Jaké drogy? Vytřeštila jsem oči a myslím že náš rozhovor vzbudil zájem i u lidí kteří mu do teď nevěnovali pozornost. Tato otázka mě tak překvapila že jsem se zmohla jen odpověď: „Jak tě to napadlo? Vždyť já ti žádné drogy nedávám. Drogy jsou špatné.“ Myslím, že jsem v té nekonečné frontě a mrtvolném tichu začala působit podezřelým dojmem. A možná leckoho napadlo že jakožto matka třech synů jsem možná nucena se čas od času uchýlit k užití nějaké omamné látky pro uklidnění svých pošramocených nervů.

„No přece ty drogy, co mi dáváš, když jsem nemocný?“ Poznamenal s ledovým klidem můj šestiletý syn. V tu chvíli mi došlo, co tím myslí. „Jo, ty myslíš probiotika, ty léky, co se dávají, když se doberou antibiotika?“ „Jo, ty jsem myslel.“

Nejlepší příběhy prostě vymýšlí sám život

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.